Máme zvídavé zákazníky. To je dobře, jen šťourejte a ptejte se. Některé otázky se opakují, tak je tu máte pěkně pohromadě s odpověďmi.

Ekologické vs. konvenční zemědělství

Zemědělství se, tak nějak z principu věci, povětšinou odehrává v krajině. Zhruba polovina rozlohy ČR zabírá zemědělská půda (včetně sadů a zahrad), zhruba třetinu les a zbytek jsou vodní plochy, zástavba a atd. Z toho plyne, že je extrémně důležité, co se na zemědělské půdě odehrává – nejen z pohledu kvality potravin, ale také kvůli zátěži chemickými látkami, zadržování vody v krajině, ochraně spodních vod. Bez zdravé půdy nemůže dobře fungovat krajina, ani nevyrostou kvalitní plodiny.

Většina zemědělské produkce pochází z tzv. konvenčního zemědělství. Zde je možné používat umělá hnojiva, širokou škálu postřiků, chovat slepice celoročně zavřené v klecích. Ano, pomalinku se to zlepšuje, ale pořád to není žádná sláva.

Víte, že:

- Velká část polí je několikrát ročně stříkaná totální herbicidem glyfosátem (nejznámější je přípravek Roundup, ale stejnou látku obsahují i mnohé další – Kaput, Madrigal aj.). Stříká se nejdříve před osetím – aby se zahubily plevely. A řada plodin (hlavně řepka a slunečnice, často ale také obiloviny a jiné) se stříkají těsně před sklizní. Proč, když postřik rostliny bezpečně zahubí? Protože umírající rostliny investují veškerou životní energii do „dotažení“ semen a pak všechny najednou uschnou. To se to hned lépe sklízí. Všimli jste si někdy vypálené, zežloutlé trávy na kraji polí nebo oschlých částí stromů podél polí? To buď zrovna zafoukal vítr nebo to traktorista nezvládl – a herbicidovou dávku dostaly další rostliny zcela nevinně. A zčernalé slunečnice nebo nápadně kompletně zaschlá řepka po celém poli těsně před sklizní - tomu se říká desikace. Postříká se to celé a pak se sklidí...a sní.

- Velká část zvířat v konvenčních chovech je krmena směsmi s obsahem geneticky modifikované sóji z Jižní Ameriky? Jak k tomu dojde: Zoře se kus prérie a postříká glyfosátem, aby se zahubila tráva. Naseje se geneticky modifikovaná sója. Vzroste sója i plevel. Opět přijde na řadu glyfosát a postříká se celé pole. Plevel zahyne, ale sója je modifikovaná tak, aby tento postřik vydržela. Tomuto typu plodin se říká Roundup Ready a příhodně je produkuje stejná firma, která je výrobcem Roundupu – firma Monsanto. Netřeba říkat, že zemědělcům rádi poskytnou obojí – sóju i postřiky. Sóju je nutné stříkat několikrát. Po sklizni se boby vylisují, olej jde do potravin (i u nás se oleje s GM sójovým olejem prodávají - čtěte pečlivě obaly a pak se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem) nebo se spálí jako biopalivo. Výlisky (pokrutiny) jsou výborné krmivo pro hospodářská zvířata (hodně bílkovin, málo tuku) a tak se rozváží po celém světě. A asi 150 000 tun jich ročně skončí i u nás. V tofu ani v jiných sojových produktech pro lidi ji nenajdete (toto použití u nás není schválené), ale zvířata jí byla krmená skoro zaručeně. Mimochodem, Roundup Ready plodiny jsou hlavními GM plodinami, které se pěstují – to k tvrzení, že GM plodiny není potřeba tolik stříkat a jsou vlastně strašně eko.

 

Ekologické zemědělství

Není to žádný návrat k motyčkám a orbě s koňmi, i když je podíl ruční práce obvykle vyšší. Jde o moderní způsob hospodaření, který využívá staleté zkušenosti a prastaré plodiny, ale i moderní odrůdy a nové postupy. Hlavní myšlenkou je s přírodou neválčit, ale chytře ji přesvědčit, aby pracovala pro nás a my s ní. A také si ji nezalévat chemií a neztrácet úrodnost půdy, která se tvoří tisíciletí – a jak o úrodnou půdu přijdeme, tak skončíme jako mnohé jiné civilizace – o hladu a jako zmínka o neúspěchu jedné kultury v dějinách lidstva.

 

V čem je tedy ekologické zemědělství eko:

- Hledí si udržet přirozenou půdní úrodnost. Do země se tedy zapracovává tolik organické hmoty, kolik se jí tam vejde (nebo co zemědělec zrovna má). Nenechává půdu obnaženou (tak se akorát vysuší a nejúrodnější část roznese vítr), nechává strniště, případně seje předplodiny nebo následné plodiny – aby nějaké rostliny vždy držely kořínky částečky půdy při zemi. A ideálně ji i nějak obohacovaly – třeba dusíkem (bobovité - fazole, hrách, čočka i ta soja to umí) nebo provzdušňovaly (vojtěška s dlouhými kořeny) případně posloužily jako zelené hnojivo, kdy se vzrostlé zaořou (svazenka a další).

- Zadržuje vodu v krajině. Neorá se po spádnici, tedy po svahu dolů, ale napříč. Dlouhé svahy (i ty mírné) se přeruší třeba pásem trávy nebo průlehem (takový jakoby mělký zatravněný příkop s valem na dolní straně napříč svahu – voda, která přiteče shora se v něm zpomalí a vsákne).

- Co nejméně se po poli jezdí a to co nejšetrnější (nejlehčí) technikou. Utuženou půdu rostliny kořínky neprorazí a voda se do ní nevsakuje. Země vydrží hodně, ale pokud ji budeme furt dokola valchovat mnohatunovými monstry, tak se na nás vykašle. A to spíš dřív, než později.

- Používá se naprosté minimum postřiků a to jen ty na přírodní bázi, jen na určené plodiny, v dost omezené koncentraci a s příslušnými ochrannými lhůtami. Pro představu: V konvenčním zemědělství jsou pro použití v ČR schváleny stovky přípravků. V ekologickém zemědělství jich je asi 40.

- Nepoužívají umělá hnojiva. Po nich sice vyroste skoro všechno do dvou metrů, ale rostliny jsou nadopované, řídké, vodovaté, neodolné proti extrémům (sucho, vedro, vítr, vodní příval), potřebují chemicky odhánět škůdce. Kdo to má pak jíst? I zvěř dává přednost ekologicky pěstovaným plodinám (k velké radosti ekozemědělců). Takže ekopole se hnojí organicky – hnojem (povinně z ekochovů – zejména kvůli případným zbytkům léčiv a jiných chemikálií), kompostem, zeleným hojením (vybrané „hnojivé“ plodiny se zasejí a jako mladé se zaorají).

- Ekozemědělci jsou kontrolovaní minimálně jednou ročně ze strany nezávislých certifikačních organizací. Kontrola probíhá na místě (správná zemědělská praxe – způsob orby, plodiny, chov zvířat atd.) a také papírově. Rovněž se odebírají vzorky – takže pokud nějaký „eko“zemědělec „stříká pole v noci“, jak praví otřepaný vtip, tak mu na to hezky rychle přijdou. A o certifikát přijde zase ten "zemědělec".

 

Proč lokální potraviny aneb proč některé superplodiny u nás nenajdete?

Nějak se v poslední době namnožily. Jsou strašně super, člověk skoro přemýšlí, jak bez nich mohl doteď přežít – a dokonce ve zdraví. Chia semínka, quinoa, arganový olej, acai berries, bobule, semena ořechy z celého světa. Pokud jste u nás v obchodě už byli, tak jste si všimli, že tu chybí. A není to kvůli nějakému nechutenství nebo nedostupnosti – naopak, sehnat quinou v pěti barvách je snazší než nakoupit český hrách. Paradox, nezdá se vám? Nemáme je proto, že – jakkoliv jsou třeba strašně super – tak jejich doprava vyžaduje takové náklady (spotřeba paliva potažmo produkce emisí), že se jich raději dobrovolně vzdáme. Zkuste místu quinoi pohanku. Místo chia len (máme zlatý i hnědý), mák (modrou klasiku nebo po oříšcích chutnající bílý) či českou bio slunečnici. Místo acai borůvky (na ty musíte do lesa :)), švestky nebo třeba delikatesní české sušené broskve. Bude vám dobře. I proto, že vaše jídlo nejelo přes půl světa.

Ano, máme i různé věci z dovozu – občas dost dálného. Brusinky z Kanady. Sezam z Indie. Asijskou rýži (ale taky pár druhů italské). Kokos ze Srí Lanky a Filipín. Kakao z Jižní Ameriky. Třtinový cukr (ale taky řepný z Vrbátek). Dovozové věci máme vždy v biokvalitě. Jen v omezeném výběru. A pokud by se to dalo sehnat z bližší destinace, tak bereme to.

 

Řepka a řepkový olej

Velké žluté lány. Každoroční jarní úkaz posledních let. Nenechte se mýlit – tak (na)mazaní zase nejsme a tolik oleje by nespotřebovalo usmažení brambůrek pro celé království. Většina řepky skončí jako biosložka v motorové naftě (více nebo méně upravená). A jak se vyjádřil jeden nejmenovaný zemědělec „řepku je nutné pěstovat v oblaku chemikálií“, aby u nás vůbec přežila. Paráda, co? Přesto řepkový olej v nabídce máme. JENŽE: Jde o za studena lisovaný olej v biokvalitě. Mrkněte na text o ekologickém zemědělství – žádný oblak chemikálií se nekoná ani konat nemůže. Pokud olej šetrně vylisujete, tak získáte vynikající tmavý olej s fantastickou oříškovou chutí. Hodí se do studené kuchyně (do salátu nebo na namočení dobrého chleba nebo bagetky – jen to zkuste!) a zároveň se nepřepaluje. Bramboráky na něm usmažíte úplně v pohodě, žádná oblaka dýmu se nezvednou. Při krátkém smažení si zachová super chuť – zkuste na něm krátce podusit zeleninu (čerstvou nebo zmraženou směs z pytlíku). Vsadím se, že příjemně překvapí. A pokud ho dáte do buchty, tak i slunečnicová semínka chutnají jako ořechy (nejednou vyzkoušeno).

 

Konopné semínko a konopná herba – mýty, legendy a úžasné léčivé účinky

Konopí má naprosto úžasné spektrum využití: Herba (tedy list+květ) na čaje a koupele s protizánětlivým, uklidňujícími a hojivými účinky. Zkuste si udělat čaj nebo hustý odvar, který po přecezení nalijete do koupele. To se potom spí vyloženě na obláčku. Zeleném. Semínko se dá používat jak je nebo se z něj lisuje supr zelený olej, který má tolik příznivých účinků, že by vás to ani nebavilo číst. Dlouhá vlákna se spřádají na textil, kratší se dávají do kvalitních papírů (třeba i bankovek) nebo izolací budov. Pazdeří (zbytky stonku po oddělení vláken – vzpomeňte si na Krtka, ten sice spřádal len, ale konopí se zpracovává podobně) je možné zkompostovat nebo spálit. Rostlina je extra nenáročná, nestříká se, nehnojí a roste krásně i v podhůří na ne moc úrodné půdě. A pokud pěstujete to správné, tak je možné vybrané části vykouřit – ale to se netýká toho našeho, my máme pouze technické konopí bez obsahu psychoaktivních látek. Tedy, vykouřit by to asi taky šlo, ale nepobavíte se…

Máme ho od firmy Konopro z České Metuje – pěstují ho v podhůří Orlických hor. Sami si mlátí semeno a lisují olej. Výhledově chystají i další zpracování, nevyužít vlákna a pazdeří je věčná škoda. A vše jedou v režimu ekologického zemědělství.

 

Jaký ocet vybrat?

U nás máme dva 8% a 10%. Oba z Pikantu Ostrava, jedné ze dvou octáren, které na Moravě zůstaly (druhá je v Bzenci). Tedy, možná jich je víc, ale jsou dobře utajené :)

10% ocet: Je to neochucená, nebarvená kyselina octová v koncentraci 10 % (zbytek je voda). Hodí se na úklid, máchání prádla, vyvaření konvice od vodního kamene. Okurky do něj nezavářejte, i když má potravinářskou kvalitu. Asi váš překvapí jeho zápach – takhle ocet smrdí normálně. A protože to není moc libé, tak se to maskuje – viz 8% ocet níže.

8% ocet: Vyrábí se zředěním toho výše uvedeného 10%. A aby měl nějakou barvu a nesmrděl tolik po octu, tak se do něj dává karamelový kulér a estragonová příchuť. Obojí maskuje tu původní barvu (která je taková nicmoc nažloutlá) a ostrý zápach (který vhání slzy do očí) a vlastně vytváří to, co známe jako „octovou chuť“. Zavářejte do něj okurky a okyselujte zelí – ale nic nebrání jeho využití do prádla nebo na úklid.

 

Ovocné octy

Máme klasický jablečný, ale i takové, o kterých jste asi zatím neslyšeli - švestkový, jahodový, višňový (a bude i meruňkový a další, těšte se). Jablečný je klasika - do salátů, na lžičku nebo do vody jako ranní životabudič, ale co s těmi jinými? No to samé - zkuste je do salátu nebo na lžičce. A ty super ovocné je možné také rozmíchat ve vodě (dávkování asi jako u sirupu - trochu na dno a dolít studenou vodou) a použít místo ulepených pitíček na letní osvěžení. Kyselá chuť je příjemná změna - ostatně citronáda je klasika, co taková kyselá višňáda?

 

Kyselina citronová

Bílý hrubší prášek, nakysle voní - a pozor, jako jediná věc v našem sortimentu je trochu jedovatá, přesněji dráždivá. Nesmí se v žádném případě dostat do očí a dejte pozor na vdechnutí nebo olíznutí (neudusíte se ani neotrávíte, ale chutné to zrovna není. Ta naše má potravinářskou kvalitu - můžete ji tedy klidně používat i při zavařování jako účinný a nejedovatý konzervant a okyselovadlo (viz příslušné recepty). A hodí se taky na úklid: Dejte lžičku do varné konvice a vyvařte. Vápenaté usazeniny jako zázrakem zmizí (ale to zařídí i ocet - jenže citronovka není cítit). A horkou vodu s citronádou můžete rovnou nalít do odpadů nebo použít na mytí, odstraní usazeniny na záchodě, na armaturách v koupelně a tak dále. Mimochodem: Průzkum trhu ukázal, že většina kyseliny citronové pochází z...Číny. No, dalo to práci, ale máme belgickou. Kdybyste věděli o české, tak dejte vědět...